Šeltie - šetlandský ovčák, šetlandská kolie, minikolie, toonie dog, perrie, fairy dog - to všechno jsou jména, která kdy byla pro malého psíka původem ze Šetlandů používána. Kolik jmen, tolik také verzí i romantických pohádek o vzniku tohoto plemene. Ale tak jako u mnoha jiných plemen, původ šeltie nikdy přesně nezjistíme, s jistotou můžeme pouze říci, že předkové dnešní šeltie pocházejí ze Šetlandských ostrovů.

                Šetlandské ostrovy tvoří skupina menších ostrovů ležících necelých 200 km na sever od Skotska. Největší ostrovy, Mainland a Yell, byly osídleny v 9. století Nory a k Norsku také patřily ostrovy až do r. 1469, kdy přešly pod vládu  Skotska.

                Je zřejmé, že spolu s hospodářskými zvířaty si Norové přivezli ze své domoviny na Šetlandy i své psy. Muselo jít o psy v typu severských psů, respektive jejich předchůdců. Vzhledem k výhodné poloze byly Šetlandy vítanou zastávkou lodí cestujících z evropské pevniny na Faerské ostrovy, Island a do Grónska, a tak stávající populace psů žijících na ostrovech mohla být ovlivňována dalšími psy cestujícími na palubách těchto lodí.

Původní šetlandští psi byli pravděpodobně všestranní psi, tak jako jejich předci. Jedno z jejich jmen „Toonie dogs“ pochází od pojmenování zemědělských usedlostí, tzv. toons. Ale sami Šetlanďané v dřívějších dobách vůbec nepovažovali tyto psy za plemeno a nepoužívali pro ně pojmenování, byl to jen pes na dvůr, my bychom ho označili jako „voříšek“, ale v ruštině najdeme přiléhavější název „dvorjak“. Úkolem těchto psů „na dvůr“ bylo především hlídání usedlostí a kousků obdělané půdy v jejich bezprostřední blízkosti. Dohady jsou kolem otázky, jestli byli původní šetlandští psi používáni k pasení ovcí  či nikoliv. Je pravděpodobné, že stáda ovcí byla velmi malá až do rozmachu obchodu v 19. století. Ovce sloužily jen jako zdroj masa, mléka, vlny  pro místní obyvatele a možná jako občasné zásobování lodníků plujících z evropské pevniny dále. K takovým malým stádečkům nebyl potřeba ovčácký pes v pravém slova smyslu. Díky golfskému proudu byly zimy relativně mírné, a tak odpadalo povětšinou sezonní zahánění a vyhánění ovcí. Pravděpodobně byli šetlandští psi používáni při práci s ovcemi jen příležitostně.

V 19. století se rychle začal rozmáhat obchod a cestování s ním spojené. Ukázalo se, že vlna ze šetlandských ovcí je díky tvrdým  podmínkám velmi kvalitní a zvyšoval se o ní zájem. Stáda ovcí se zvětšovala a bylo zapotřebí jiného způsobu hospodaření a ovládání stád. Farmáři obchodující se skotskými chovateli ovcí si pro pasení a hlídání ovcí začali dovážet spolehlivě pracující větší ovčácké psy, tehdy všeobecně nazývané „ working collie“,  tedy pracovní kolie. To nebyla  ale kolie jak jí známe dnes, bylo to označení pro pastevecké psy všeobecně.  V letech 1840 - 1850 se začaly na Šetlandech pořádat soutěže v pasení ovcí, tzv. Shetland Sheepdogs Trials,  nebyly to však soutěže pro šeltie, jak se mnozí podle názvu domnívají, ale zkoušky právě pro pracovní kolie.

Původní šetlandští psi pak byli záměrně kříženi s těmito pracovními psy, kteří jim vylepšili  pastevecké vlohy a rozšířili tak jejich pracovní upotřebení. Zde je nutno dodat, že šeltii zároveň zůstaly i původní vlohy pro hlídání svěřeného teritoria, kde jejich pozornosti naprosto nic neunikne. Výsledkem  křížení nebyly jen zlepšené pracovní schopnosti, ale i větší výška. Možná, že tato výška a snaha o zmenšení byla důvodem pro přikřížení King Charles španěla. Návštěvníci Šetlandů, většinou obchodníci, si povšimli zajímavých malých psů a začali je vozit sebou do Skotska, odkud se pak dostali i dále do Anglie. Po šetlandské vlně a šetlandských ponících se i psi ze Šetlandů stávali výhodným vývozním artiklem. To bylo podmětem pro některé podnikavé Šetlanďany k plánovanému chovů těchto psů. První psi ze Šetlandů se začali na výstavách objevovat cca od r. 1905.

Nové plemeno si poměrně rychle získávalo své příznivce, a to vedlo k založení chovatelských klubů. První vznikl v Lerwicku na Šetlandech v r. 1906, o tři roky později následoval Skotský klub. V Anglii byl založen v r. 1913 English Shetland Sheepdog Club a rok na to bylo plemeno oficiálně uznáno i anglickým Kennel klubem. Ale od samého počátku panovalo kolem šetlandských psů mnoho neshod. Jednak šlo už o samotné pojmenování a pak hlavně o standard. Proti původně navrženému jménu Shetland Collie údajně protestovali chovatelé skotských kolií a tak bylo změněno na Shetland Sheepdog. Dnes se běžně užívá i zkrácený název Sheltie – šeltie. Spory  o standard, hlavně v otázce výšky a celkového vzhledu trvaly až do r. 1928, kdy došlo k dohodě mezi Šetlandským, Skotským a Anglickým klubem.

Velmi důležitou okolností pro dnešní vzhled šeltie bylo použití „moderní výstavní“ kolie, ke kterému docházelo začátkem 20. století. Nejznámější je fena kolie Teena, která byla použita v chovu šeltií několikrát a to i v příbuzenské plemenitbě, ale byly použity i další kolie a ne všechny zasáhly do chovu oficiálně. Díky Teeně se dostalo do plemene šeltií i zbarvení blue-merle.  Kolie přinesly sice zlepšení vzhledu, ale také problémy s výškami, které přetrvávají až do dnešních dob, i když určitě ne tak často jako v raných začátcích. Tyto problémy jsou daní za eleganci, krásnou srst a sladký výraz, které šeltie od kolií dostaly.

             Jak je vidět z předchozího, je šeltie, tak jak jí známe dnes, relativně mladé plemeno. Ačkoliv kořeny jejího původu leží na Šetlandech, to nejdůležitější pro její současnou podobu se odehrálo ve Skotsku a především v Anglii. Zásluhou příslovečného britského chovatelského umění můžeme dnes obdivovat šeltie jako krásné a inteligentní plemeno.

(Ukázka z knihy Cz Sheltie 2008 "Handbook" , aneb příručka pro chovatele šeltií)

autor textu: Mlada Svobodová (2007)