Patří mezi parazitální onemocnění a je to onemocnění způsobené roztoči. Roztoči jsou typičtí čtyřmi páry končetin a tělem rozděleným na 2 části. Mladší vývojová stadia jsou morfologicky podobná, ale larvy mají pouze tři páry končetin. Uplatňují se jako původci závažných kožních onemocnění kůže jako je demodikóza, svrab, cheyletielóza, trombikulóza, čmelíkovci, zaklíštění a jako vektoři různých infekcí. Demodikóza Demodikóza je kožní onemocnění související s imunitním stavem pacienta a projevující se zánětem chlupových folikulů a mazových žláz.V současnosti pozorujeme nárůst demodikózy u psů. (některé prameny uvádějí, že tento parazit žije ve 100% populace psů) Etiopatogeneze Demodex canis (trudík psí). Vyskytuje se u psů. Trudíci jsou typičtí doutníkovitým tvarem těla velikosti 0,3-0,5 mm. Lokalizují se v chlupových folikulech a mazových žlázách. Jsou druhově specifičtí a k přenosu dochází výhradně v raném věku kontaktem, nejčastěji při sání. V malém množství žijí jako komenzalové v kůži většiny savců a teprve jejich aktivace a namnožení se projevuje klinickou demodikózou. Propuknutí kožních změn lze charakterizovat jako vnější manifestaci vnitřního poškození,způsobenou buď geneticky podmíněnými defekty imunity s následným poškozením T lymfocytů, získanou imunodeficiencí v důsledku závažného chronického onemocnění (např. nádory), nebo dlouhodobého podávání imunosupresivních přípravků (např. kortikosteroidů). Onemocnění je častější u krátkosrstých a brachycefalických plemen, např. u dobrmanů, dalmatinů, německých dog, jezevčíků, šarpejů a molosovitých plemen. Z dlouhosrstých plemen se objevuje demodikóza u kólií, bobtailů, West Highland white teriérů a afgánských chrtů. Symptomatologie "Lokalizovaná demodikóza " je nejlehčí formou a vyskytuje se jako juvenilní forma především u štěňat ve věku 3 - 10 měsíců. Okrouhlá alopetická(lysá) ložiska se zvýšenou tvorbou jemných šupin a erytémem(zarudnutím) se objevují především na hřbetě nosu, na čele a kolem očí (důsledek při sání v raném postnatálním období.V 90% případů vymizí spontánně do 1,5 roku, ale 10% přechází do "formy generalizované". Projevuje se chronickou skvamózní dermatitidou se zvýšeným šupinatěním, alopecií, tvorbou krust, lichenifikací a hyperpigmentací. Pustulózní nebo folikulární demodikóza má několik forem podle sekundární bakteriální infekce. Kůže je zesílená, načervenalá (odtud název " červená prašivina"- red mange), svraštělá s četnými pustulami se serózním a později hnisavým a krvavým obsahem. Postižení psi vydávají nepříjemný zápach. Regionální mízní uzliny jsou zvětšené. Primární demodikózu neprovází pruritus(svědění), dostavuje se však při sekundární bakteriální infekci. Uhynulí a oslabení trudíci jsou pasivně zanášeni krví nebo lymfou do mízních uzlin a různých orgánů. Průběh onemocnění výrazně komplikuje sekundární bakteriální infekce (rody Proeus, Staphylococcus, Pseudomonas). Problematická je především pseudomonadová pyodermie. Generalizovaná demodikóza je závažným celkovým onemocněním, kdy může docházet především u psů starších 1,5 roku i po radikální terapii k recidivám. Nedoléčená generalizovaná demedikóza přechází často v úporný interdigitální (meziprstní) zánět jako chronická pododemodikóza (hluboká pododermatitida). Lokální forma demodikózy se často vyskytuje v okolí očí. Diagnostika K potvrzení diagnózy prokazujeme parazity. Dospělí trudíci a jejich mladší vývojová stádia jsou typičtí svým doutníkovitým tvarem těla, tenkostěnná vajíčka měří 70 - 80 μm a připomínají tvarem klobouk. Je třeba prokázat všechna vývojová stádia, protože průkaz jednoho parazita může být náhodným nálezem jedince r. Demodex v klidovém stádiu. Vyšetření hlubokého kožního seškrabu až na krvácející spodinu. Vzorek odebíráme z přechodu postižené tkáně ve zdravou z několika různých míst. Vyšetření vytržených chlupů je nepříliš bolestivá metoda vhodná pro posouzení kožních změn v meziprstních prostorech a na jiných špatně přístupných místech. Chlupy vytrhneme pomocí pinzety z míst s příznaky folikulitidy. Zakápneme minerálním olejem nebo glycerinem a mikroskopicky pod malým zvětšením prohlížíme folikulární část chlupu. Vyšetření obsahu pustul. Při pustulární formě demodikózy získáme vymáčknutím obsahu pustuly nebo nabodnutím sterilní jehlou exsudát, v němž po rozetření na podložní sklíčko a případném zředění fyziologockým roztokem rozlišíme množství trudíků v různém stupni vývoje a rozpadu. Bioseptie kůže Tuto diagnostickou metodu využíváme především u pododermatitid. Bioseptii provádíme standardním způsobem. Diferenciální diagnostika. V počátečním stádiu bychom měli demodikózu zvažovat všude tam , kde u psů zjišťujeme nesvědivá alopetická ložiska, zejména na hlavě. V pokročilých případech je třeba vyloučit hluboké pyodermie jiné etiologie, např. v důsledku sarkoptového svrabu a hypersenzitivních reakcí. U dospělých psů (obvykle starších 5 let) pátráme po onemocnění nebo terapii s imunosupresivním účinkem (chronické neoplazie, protinádorová terapie, dlouhodobé podávání kortikosteroidů apod.). Terapie Juvenilní (štěněčí) demodikóza u psů , zejména v lokalizované formě, většinou odezní spontánně. Demodikóza u dospělých zvířat vyžaduje dlouhodobou terapii, protože lokalizace parazita v chlupových folikulech (na rozdíl od r. Sarkoptes) způsobuje vyšší odolnost proti povrchově aplikovaným akaricitům. Prvním krokem je úplné ostříhání zvířete a odstranění šupin a krust šampónem obsahujícím antiseboroické a baktericidní látky (2,5-3 % benzoylperoxid). Před použitím vlastního akaricidního přípravku je totiž nezbytné docílit maximálního "vypláchnutí" chlupových folikulů. Šampóny s baktericidním účinkem důkladně oplachujeme, protože se občas vyznačují dráždivým účinkem. Na ochranu očí aplikujeme do spojivkového vaku oční mast. Proti demodexum působí koupele v anitraxu (Ectodex, Mitaban) v ředění 1:100. Ošetříme důkladně celé tělo a zvíře na závěr neoplachujeme. Koupele opakujeme v intervalu několika dnů až 2 týdnů do vymizení klinických příznaků a opakovaně negativních kožních seškrabů. Použití amitraxu u čivavy je sporné pro zvýšenou toxicitu u tohoto plemene. Výše uvedeným terapeutickým postupem jsme schopni vyléčit asi 85% všech demodikózních pacientů. Další terapeutickou možností je použití milbemycinoxinu (Interceptor) v dávkách 0,5mg/kg z.hm.p.o. denně až po dobu 90 dnů.V některých případech se osvědčily opakované injekce ivermektinu (lvomec) u nerizikových plemen psů (viz sarkoptový svrab). Pozor pro  sheltie a kolie s defektem MDR1 je toxický! Další možností je podávání avermektinu dalších generací perorálně (např. Dectomax), nicméně tento způsob léčby nutno pečlivě zvažovat, protože avermektiny obecně nejsou určeny pro masožravá zvířata. Nově jsou na trhu preparáty na bázi selamectinu, imidaclopridu a moxidectinu ve formě pipet. Lze použít i tablety s účinnou látkou milbemycin oximu. Dobrý efekt má obojek s amitrazem. Doplňková terapie spočívá v podávání vitaminu E (2oo mg pro toto 2x denně), kontrole sekundární pyodermie (antibiotikum zvolené podle antibiogramu podáváme nejméně 4 týdny), příp. se pokusíme o imunomodulaci organismu. Kortikoidy v jakékoli formě jsou s ohledem na etiopatogenezi onemocnění kontraindikovány! Prognóza Velmi dobrá prognóza je u juvenilní demodikózy, především lokalizované formy. Generalizovaná demodikóza má lepší prognózu v případě juvenilních změn,zatímco u dospělých zvířat jsou namístě obavy z recidiv. Opatrná by měla být prognóza zejména u pododemodikózy, kdy pátráme po celkovém onemocnění a imunosupresivních vlivech. Prevence Dezinfekce prostředí není nutná, neboť volně přežívající trudíci rychle ztrácejí schopnost infekce. Demodex je obyvatelem vlasových váčků každého psa. K invazi nedochází přenosem z jednoho psa na druhého, ale v době prvních kontaktů štěněte s matkou v době sání. U novorozených štěňat se trudíci nevyskytují, objevují se teprve po 24 hodinách v okolí tlamičky. Tento trudík u některých zvířat nemoc způsobí, u jiných ne. U 85 % štěňat tato invaze probíhá bez projevů, u zbytku se objeví příznaky nemoci. Možné příčiny 1. Ztráta obranyschopnosti - dědičná neschopnost zvládnutí nemoci. 2. Změna hladiny hormonu -trudík se objeví často mezi 6 a 9 měsícem života v době, kdy zvíře dozrává. Někdy se trudík objeví v době první říje u feny. Také může být příčinou silné začervení štěňat cizopasníky trávicího systému, stres spojený s odstavením od matky, nadměrná vlhkost kůže při nesprávných hygienických podmínkách, podávání preparátů immunosupresivních. Forma lokalizovaná - je to lehčí forma, pes ztrácí chlupy v okrouhlých místech (kulaté lysinky), nejvíce postižena je hlava (pysky, hřbet nosu, čelo, okolí očí), nebo prsa a přední končetiny. Pes nepociťuje žádné svědění. V 90 % případů zvíře tuto formu zvládá samo bez použití léků při upravení hygienických podmínek. Tato forma se vyskytuje hlavně u mladých psů. Forma generalizovaná - psi mladí: kolem 10% případů trudík napadá celé tělo a způsobu-je rozlehlá a nepravidelně lysající místa. Jelikož nastupuje vnitřní bakteriální nákaza, způsobuje svědění. Ale sám trudík toto svědění nezpůsobuje. Psi se necítí dobře a nemají chuť k jídlu. U 30-50 % případů před prvním rokem věku psa nastupuje spontánní vyléčení. - psi dospělí: je to řídká forma nemoci, která se vyskytuje u psů po 4 roky života bez dosavadního onemocnění. Příčinou může být vnitřní nemoc, např. nádor nebo podávání psu léky steroidové při alergiích, což oslabuje obranný systém a způsobuje, že roztoči se rozmnožují a vyvolávají chorobné změny. Prevence Především neužíváme steroidy, jelikož oslabují imunologický systém a zhoršují stav pacienta. Jelikož generalizovaná demodikóza je onemocněním dědičným, psi, u kterých se objevila, by měli být kastrováni či sterilizováni (i nechovní jedinci). Někteří lékaři tvrdí, že do chovu by se neměli používat ani jedinci s formou "lokalizovanou".