Díl II.

Agility bez překážek – příprava štěněte

           Když si nezkušený zájemce o agility přinese domů štěňátko, v našem případě malou šeltičku, těší se na první návštěvy cvičáku a v hlavě mu leží mnoho otázek – především, kdy začít? Pokud se snaží najít pomoc na internetu, tak zjistí, že je mnoho názorů, mnoho cest, kterými se lze vydat. Není snadné se rozhodnout správně, zvlášť když neexistuje jediná správná metoda, a navíc lze narazit na spoustu metod, které jsou z pohledu současného moderního agility nevhodné. Proto se může stát, že i lidé, kteří se v agility pohybují delší dobu, udělají s novým štěnětem mnoho chyb, protože se nedovedou přizpůsobit rychlému vývoji tohoto mladého kynologického sportu.

            Jak se v tom tedy vyznat? Vzhledem k tomu, že k cíli opravdu nevede jediná správná cesta, nemůže ani tento článek poradit jediný možný správný postup, který by začínající agilitní tým vedl bod po bodu. Je ale možné tu ukázat možnosti, které pomohou rozvinout schopnosti štěněte tak, aby se z něj stal nadšený sportovec, který rozumí svému dílu práce v týmu. Nutno podotknout, že pokud jsou v následujícím textu nějaká konkrétní doporučení, vyjadřují pouze názor autora.

            Mnohokrát se tu bude opakovat, že cílem přípravy je rychlá a nadšená spolupráce, dobrá motivace (chuť získat odměnu) a schopnost soustředit se. Agility na rekreační i závodní úrovni by mělo být od začátku do konce především zábavou, kterou si člověk se svým psem dokáže užít. A je potřeba myslet na to, že rozvoj agilitního týmu je jen a jen v rukou psovoda, pes za chyby a nedorozumění nemůže.      

První týdny v novém domově

            První velký úkol, který na nového majitele štěňátka čeká, je získání jeho důvěry. Od prvních okamžiků je třeba pracovat na tom, aby mezi psem a psovodem vzniklo pevné pouto. Musí platit, že štěňátko je u svého pána v bezpečí, že je mu s ním dobře a nedostane se do zbytečně stresujících situací, na které není připravené. To ovšem neznamená, že by štěně mělo být izolováno od rušivých podnětů, jen je třeba je dávkovat šetrně a přizpůsobovat nové situace jeho povaze a odolnosti.

            Kdo věnoval výběru štěněte dostatečnou pozornost, neměl by mít při jeho seznamování s nástrahami světa mnoho starostí, ale nikdo není dokonalý a i nejbáječnější štěňátko může mít svůj problém, který mu páníček musí pomoci překonat. Štěňata, která vyrostla u chovatele bez dostatku podnětů, nebo která projeví nějaké povahové problémy zděděné po předcích, musejí v tomto období projít citlivou, ale intenzivní socializací a pokud možno pozitivně se seznamovat se vším, co by jim mohlo dělat problémy. Nevyplácí se štěně izolovat od světa kvůli nedokončené vakcinaci, po ukončení očkování už bývá na dohánění socializace pozdě. Vždy je možné si vytipovat místa, která jsou z hlediska nákazy co nejméně riziková, a tam pejska brát.

            Jakmile štěně začne se svým páníčkem komunikovat, můžeme se pustit do prvních her. Důležité je pejska seznámit s tím, že právě jeho majitel je tím nejzábavnější tvorem na světě, že je zásobárnou pamlsků, hraček a skvělých nápadů. Ideální je rozvíjet zájem o hračky i pamlsky, i když štěně pravděpodobně bude k jedné z těch možností tíhnout víc. Ze začátku udrží pozornost jen krátce, vždy musíme vystihnout ten okamžik a hru radostně ukončit dřív, než štěně ztratí zájem nebo vyčerpaně odpadne. Zpočátku může pronásledovat ruku, která mu uniká s odměnou – a tu odměnu musí za svůj zájem vždy získat! Pokud se štěně chce přetahovat o hračku, chválíme ho za boj o ni, umožníme mu vyhrát a chválíme ho za to, pokud má zájem o pokračování s námi. Pokud štěně chce hračku jen pro sebe a někam s ní uteče, zkusíme mu ustupovat a zaujmout ho tak, aby se k nám (nejlépe i s hračkou) vrátilo.

            Ze začátku tyhle krátké hry probíhají jen v klidném domácím prostředí, ale jakmile se štěně na psovoda a odměnu soustředí, zapojíme postupně rušivé vlivy. Je ale potřeba odhadnout, co ještě štěně ustojí, a nepokoušet se ho marně zaujmout hračkou ve chvíli, kdy si s ním chce hrát jiný pes v parku. Nemělo by se nám stávat, že štěně hru odmítne a dá přednost jiné zábavě – a pokud už se tak stane, tak je nesmyslné štěně za něco takového trestat. Místo toho je potřeba více posílit vzájemné pouto, chválit a oceňovat jeho zájem o společnou činnost.

            Pokud chce mít psovod doma nejen aktivního agiliťáka, ale taky ovladatelného vychovaného pejska, je možné hlavně u dravých sebevědomých štěňat začít s cviky podporujícími sebekontrolu. Tedy začít ho učit základní polohy sedni-lehni-vstaň a začít brzo trénovat aspoň krátkou výdrž v nich, dále lze pejska naučit brát si odměnu nebo večeři v misce až na povel apod. U plachých opatrných štěňat je potřeba při každé příležitosti podporovat aktivitu a co nejvíc v nich rozvíjet „drive“ - tedy chuť vrhnout se co nejaktivněji za nějakým cílem. Opatrná štěňata se zpočátku bojí pustit se naplno za svojí odměnou, ledacos je odradí, i jedno neuvážené okřiknutí může otřást důvěrou v psovoda. Nutná je maximální podpora, u takového pejska dvojnásob platí nutnost odměňovat každý malý pokrok a ocenit jakoukoliv iniciativu.

            Protože agility je sport, ve kterém se běhá, a navíc týmově, je jednou z nejjednodušších her společné běhání. Zpočátku je potřeba se přizpůsobit schopnostem malého štěněte, to však brzo vyroste a bude pro něj snadné svého páníčka dohnat. Začínáme jen na pár metrech, vyběhneme s odměnou v ruce nebo jen tak voláme na štěně, dáme mu šanci nás dohnat a jeho snahu patřičně oceníme. Ve chvíli, kdy nás v plném tempu dobíhá, snížíme k němu ruku s odměnou, kterou si tak pejsek „uloví“, nebo můžeme házet hračku vpřed. Tím je pejsek odměněn ještě v tempu za to, že běží. Pokud štěně běhá za odměnou v ruce, je třeba myslet na to, že v agility psovod psa vodí po obou stranách, takže už při těchto hrách ruce střídáme. Pozor na podvědomé upřednostňování jedné ruky! Časem můžeme zapojit i start z odložení. Je možné takto „trénovat“ kdekoliv v přírodě a dát tak pejskovi najevo, že společný pohyb je zábava.

Klikr

            V souvislosti s přípravou štěněte je třeba zmínit jednu výcvikovou pomůcku, která sice není nepostradatelná (a jako cokoliv jiného má své příznivce i odpůrce), ale která může pomoci cvičit psa pozitivně, s velkou přesností a za využití jeho vlastní iniciativy. Klikr je krabička s plíškem uvnitř, který po stisknutí vydává charakteristické dvojité cvaknutí. Tímto zvukem (po kterém vždy následuje odměna!) se označuje žádoucí chování. Tolik jen velmi zjednodušeně, klikr a princip clicker trainingu by mohl vydat na samostatný článek, zájemci o tuto metodu si můžou snadno najít články na internetu (např. od Katky Lerlové nebo Báry Sajdokové).

            Clicker training jako čistě pozitivní metoda, která označuje a odměňuje žádoucí chování a ignoruje chování  nežádoucí, se dá využít v mnoha kynologických disciplínách. Lze ho doporučit např. pro bojácné nebo příliš opatrné psy, kteří se bojí udělat chybu, nebo pro psy, kteří špatně snášejí fyzickou manipulaci. Takoví psi mívají problémy např. při nácviku jednotlivých překážek, „tradiční“ metody obvykle počítají s manipulací, s lákáním psa do míst, kam sám třeba nechce, měkčím povahám bývají tyto postupy nepříjemné. S pomocí klikru lze dosáhnout toho, že se pes sám od sebe a s porozuměním naučí např. zastavovat na zónové překážce. Pes, který dobře porozumí principu klik=odměna, a který je dostatečně motivovaný (chce získat odměnu), se totiž postupně naučí sám nabízet chování, za které by mohl odměnu získat, a toto chování je schopen opakovat. Psi cvičení touto metodou jsou schopní přemýšlet a iniciativně hledat správné řešení.

Triky aneb jak přispět k rozvoji psího sportovce

            Jakmile se štěně doma pořádně rozkouká a nadšeně si se svým psovodem hraje, je možné pustit se pozvolna do dalších cviků. Pro rozvoj šikovnosti, fyzické zdatnosti a psího mozku se výborně hodí tzv. „tricks“ - triky, u nás známé i jako prvky z dogdancingu (tance se psem). Někomu mohou připadat zbytečné, je spousta agiliťáků, kteří se svým psem žádné triky nikdy necvičili. Ale kdo nechce se svým štěnětem zbytečně brzo spěchat na parkur a přitom ho nechce nechat zahálet, může díky trikům připravit pejska na spoustu věcí, které ho na parkuru čekají. Navíc se společným učením různých psích kousků posiluje vzájemný vztah, tým se poznává, psovod se o svém psovi hodně dozví a trénuje např. svoji trpělivost, zatímco pes se učí lépe soustředit a překonávat různé problémy. Pokud je cvičení vedené správně, zvyšuje se nadšení pejska pro společnou práci. Důležité je, aby pes pracoval s chutí, rychle a byl dobře motivovaný. Znuděné pomalé cvičení je zbytečné nejen pro agility.

            Mezi základní triky patří např. obíhání psovoda na obě strany, „osmička“ mezi rozkročenýma nohama psovoda, otočky psa kolem vlastní osy nebo obíhání předmětů. Dost triků se zaměřuje na cílenou práci nohou. Mnoho psů neumí své nohy promyšleně používat, někteří jsou šikovní na práci s předníma, ale o svých zadních končetinách nemá většina psů vůbec tušení. Od přírody je k žádné promyšlené činnosti nepotřebují. Pes agiliťák by se však měl o svých nohách dozvědět co nejvíc, bude mu to prospěšné pro skákání i pro pochopení práce na zónových překážkách. Jaké triky zvýší šikovnost psích nožiček? Je možné učit podávání jednotlivých tlapek na nastavenou ruku nebo na vyvýšený předmět (např. knížka nebo krabice) – na předmětu lze naučit i kombinace dvou nohou. Pejsek se časem může učit zvedat dvě různé tlapky do vzduchu (nejen tradiční panáčkování s předníma nahoře, pes se může naučit zvedat jakékoliv dvě nohy) a tím posilovat koordinaci pohybů a rovnováhu.

            Mnohé cviky díky opakování posilují svalstvo mladého psa, aniž by ho zbytečně zatěžovaly. Existují ale také triky rozvíjející myšlení, např. uklízení hraček do krabice nebo složení několika misek do sebe. S agility podobné psí kusy možná zdánlivě nesouvisejí, ale každý takový naučený trik znamená, že příště se pes bude učit rychleji a bude snadněji hledat nová řešení. Zejména bojácným psům se bude hodit, pokud se naučí záměrně pohybovat předměty. Dokonce je možné připravit si v domácích podmínkách malou „houpačku“ - mírně podložené prkénko, které se pes učí zhoupnout a přecházet po něm.

            Cvičení nových věcí je nejlepší provádět v důvěrně známém klidném prostředí, ale jakmile pes nějaké triky dobře zvládne a provádí je rychle a s chutí, můžeme je zkoušet i na vycházkách nebo v rušných ulicích. Pokud pes bude ochotně cvičit za jakýchkoliv podmínek, nebude pro něj soustředění na parkuru žádný problém. 

Cvičení pro budoucí agiliťáky

- vpřed (vyslání) – lze cvičit i s malým štěňátkem, pokud má dostatečný zájem o odměnu. Použít lze pamlsky v misce, od které se postupně vzdalujeme a štěně k ní vypouštíme, nebo hračku, kterou lze házet vpřed nebo viditelně odkládat podobně jako misku s pamlsky (tato varianta je vhodná jen v případě, že má štěně o hračku opravdu velký zájem). Jakmile si štěně spojí zvolený povel (vpřed, běž, go) s vyběhnutím vpřed, je možné házet hračku až po vyběhnutí nebo odsouvat odměnu dál.

- 3-2-1 běž! - hra pro trénink odložení a startovního povelu, procvičuje sebeovládání psa a jeho reakci na správný povel. Štěně musí předem zvládat odložení v určené pozici. Zvolíme slovní povel, který chceme používat jako „startovní“ (např. pojď, OK, jméno psa). Zpočátku cvičíme odložení krátce a uvolňujeme ho vždy zvoleným povelem, společně s hozením hračky nebo se společným vyběhnutím a odměnou z ruky. V dalších fázích je možné spojit s povelem „vpřed“. Postupně prodlužujeme výdrž, zkoušíme se pohybovat a na psa mluvit, případně nahlas odpočítávat start (viz název hry), aby se naučil, že vyběhnout může skutečně jen na vypouštěcí povel. Důležitá je stoprocentní důslednost. Také nezapomínáme štěně odměňovat i v odložení, jinak ho začne šidit a cvičení odložení pro něj bude stresující.

- obíhání stromů – trik „obíhání předmětů“ lze na skupince vhodných stromů rozvinout do takové úrovně, že se pes naučí na povel v plné rychlosti dobíhat ke stromům i z větší vzdálenosti a obíhat je na žádoucí stranu. Je jen na psovodovi, jestli štěně naučí slovní stranové povely nebo ho bude učit reagovat jen na svůj pohyb. Jakmile pejsek pochopí a obíhá dostatečně rychle, můžeme běhat malé „parkury“ mezi kmeny. Takto lze natrénovat první agilitní dovednosti, základní otočky, stažení psa k ruce, vyslání apod. Odměňujeme pozorné reakce i rychlou nadšenou práci, přesně to totiž budeme potřebovat na parkuru.

- pozice 2on2off - kdo psa naučí postavit se předníma na zemi a zadníma na krabici nebo na schodech, má už vypracovaný základ pro zastavované zóny v pozici 2on2off a může s pejskem trénovat zaujetí této pozice na větší vzdálenost, v tempu nebo na vyslání. Základem vždy je dokonalé pochopení pozice, jinak do ní pes nebude schopný běhat rychle a nezávisle.

- targety – jako target neboli terčík je označována pomůcka (např. kus koberce, plastové kolečko nebo víčko), které se pes učí dotýkat nohou či nosem. Jakmile tuto činnost pochopí a samostatně ji provádí, lze target využít pro vyslání psa určitým směrem nebo do určité pozice, např. pro šlápnutí za zónu nebo zastavení za ní.                                                   

   Bc. Jana Zemková